Když jsem se na včerejší vernisáži dozvěděl o úmrtí Františka Nového, nejdříve jsem se šel přesvědčit na schody, kde vylepují parte. Nechtělo se mi té zprávě věřit. Vzpomínám na dlouhá léta, kdy jsme se spolu při různých příležitostech setkávali. Vždy se to točilo kolem výtvarného umění. Dnes jsem potkal Jirku Sávu, který to také nevěděl. Spolu jsme si také několik vzpomínek připomněli. To, že jsme již staří dědci si oba dobře uvědomujeme. Smrt Franty nás opravdu zaskočila.
