Byl první májový den. Sice trochu zachmuřený, ale nepršelo. Sedláci říkali, májový déšť je, jako když padá zlato z nebe. Mně zacinkalo dokonce v umyvadle. Vypadl mi totiž můstek. Svoje si poctivě odsloužil.
Mám teď jednu životní jistotu. Vlastně dvě. Ne, dokonce tři.
Že si do konce života nezakousnu do krajíce chleba.
Žebračenku, které říkají starobní důchod, mám tak malou, že na nový můstek nemohu ani pomyslet.
