Bylo nedělní ráno. Při vjezdu na Slatiňanský kruhák jsem zaslechl podivný zvuk. Lekl jsem se, že vychází z mého auta. Byla to však hasická siréna. Ještě několikrát se ozval její táhlý zvuk. Objel jsem kruhový objezd a zamířil se podívat k hasičárně. Byl jsem do přestěhování do Škrovádu u požárníků, jak se jim tehdy říkalo, dvě desítky let. Být požárníkem byla i rodinná tradice. Na pohřbu mého dědy Čeňka se sešlo více než dvacet sborů z okolí. V továrně R.A. Smekal se vyráběly stříkačky a málokdo jim rozuměl jako on.
