Potřeboval jsem doplnit hliníkový profil. Zastavil jsem se v pardubické prodejně, kam dlouhá léta jezdím. Přiznám se, že jsem nepochodil. Na vratech byl nápis, který mě rozesmál. Hliník se přestěhoval do Mikulovic.
Humor pomalu, ale jistě mizí. O to více překvapuje u soukromé firmy. Ty to nemají zrovna jednoduché. Vydal jsem se tedy do Mikulovic za hliníkem. Projel jsem celou vesnici. Na kopečku parkovala auta. Zákazníků mají dost, řekl jsem si. Navíc všichni svátečně oblečeni. Byl to pohřeb u mikulovického kostela. Přehlédl jsem poslední panel s odbočením.
