První představení, které jsem stihl a hlavně jsem si ho nechtěl nechat ujít, bylo Proč se 27. dubna nikam nejezdí. Soubor Teatro Truhla se pustil do trampírny. Na osadách se loutkové divadlo ještě občas hraje, ale trampskou loutkovou hru jsem viděl poprvé. Děj provází diváka od bouřlivého rozmachu trampinku po jeho současný, nu řekněme útlum. Vše se odehrávalo kolem dostavěného Hezounova srubu. Velice působivé bylo plápolání ohně a zpívajících trampů kolem něho. Vše bylo podmalováno decentní kytarou a bendžem.
