Tvrdit, že je vztah některých Čechů k vojákům, kteří padli za první světové války za císaře pána, poněkud rozpačitý, je jistě správný postřeh. Tvrdit ale, že položili svoje životy za svoji tehdejší vlast, je přinejmenším neznalost dějinných událostí, která je v přímém rozporu s prvním tvrzením daného řečníka u příležitosti zdůvodnění finanční podpory rekonstrukce válečných hrobů na chrudimském hřbitově u sv. Kříže, k němuž se odhodlala zdejší římsko-katolická církev. Tedy ta církev, která byla až do začátku 20. století pravou rukou tehdejšího c.k. mocnářství.
