Dne 21. srpna 1968 dopoledne svítilo nádherně sluníčko, avšak na chrudimské obloze zlověstně burácela přistávající ruská (dříve sovětská) letadla. Prý bratrská pomoc. Inu, pravda se dá překroutit do mnoha podob. Znáte to. „Mazej domů!“ nakázala mi tehdy ze dveří babička a v očích měla slzy. Také moje prababička, životní družka prvorepublikového chrudimského starosty a předtím ředitele zdejší spořitelny Václava Káška, byla očividně zádumčivá.
