Slatiňany – Karel Sluka sedí za přednáškovým stolem. Každého, kdo přichází do sálu, srdečně zdraví. Tváří se mile. Dobrosrdečnost mu kouká z očí. Když přichází chvíle, kdy se má ujmout slova, je vidět, že z toho má velkou radost, a plynule přechází do role přednášejícího, jako kdyby měl dar oslovovat zástupy snad odjakživa. Nepřeháním. Člověk by ho mohl klidně nazvat slatiňanským Forrestem Gumpem.
