Když v roce 2000 sdělil architekt Zdeněk Lukeš svůj soud o Karlu Gottovi, hluboce jsem s ním souhlasil a souhlasím dodnes: "Tento zombie mě pronásleduje od dětství. Od poloviny 60. let kazí vkus už několika generacím…,“ napsal v Lidovkách.
Začátek kariéry
Nikdy jsem nepochopil, co se lidem na Gottově zpěvu tolik líbí. Romantické slátaniny plné falešného sentimentu, na úrovni jihoamerických telenovel se mohly doopravdy líbit některým jednodušším hospodyňkám, nikoli lidem rokenrolové generace, říkal jsem si.
Z médií
Také já zcela souhlasím s
Také já zcela souhlasím s názorem architekta Lukeše.
Jen mě zaráží to, jak mnoho evidentně zcela příčetných a dokonce i inteligentních lidí, sdílí názor, že Gottův výkon na poli "umění" je nejen zcela přijatelný, ale že je snad dokonce něčím, co by mělo reprezentovat tento národ a jeho kulturu. To by bylo věru velmi smutné! Asi se od dob normalizace v podstatě nic nezměnilo, když člověk musí mít značnou dávku odvahy, aby vyslovil názor, který je každému s normálním sluchem a ostatními smysly zcela zřejmý. Mám totiž podezření, že se mnozí z lidí, kteří navenek sdílejí obecný názor o "Mistrovi"(jaká drzost!), pouze přetvařují v zájmu svého klidu a v intencích dlouhodobé tradice.
A to již ani nemluvím o Gottově provázanosti s totalitním režimem, který mu opět všichni - s až nepochopitelnou benevolencí a div ne s úsměvem - rádi odpouštějí. Prý byl "hodný" - zřejmě asi tak, jako Śkvoreckého dr Bohadlo, který "zachraňoval co se dá a pomáhal kde se dá". To jiní - skuteční umělci, to štěstí neměli a byli posuzováni velmi přísně za něco, co většinou ani nespáchali.
Nepřestávám žasnout........