Tak jsem si přehrál reportáž o Škrovádu. V České TV si se skloňováním nedělají problémy. Protože jsem měl před vernisáží ve Svratce, odmítal jsem paní reportérce rozhovor, ale nakonec jsem po přeložení termínu svolil. Česká TV opět nezklamala. Z celého rozhovoru vám odvysílají jednu větu. Abych jim nekřivdil, tak mě dvě. Každopádně po reportáži člověk vypadá ještě větší hlupák než ve skutečnosti. Proto jsem si připravil několik bodů, které by mohly v reportáži zaznít.
A po Škrovádě se nesly
A po Škrovádě se nesly zprávy, že starosta dostal za rekonstrukci šedesátitisícovou odměnu:)
To co zde napsal pan Koreček,
To co zde napsal pan Koreček, to je téměř dokonale vystiženo a přestože nemám moc rád nějaká teatrální gesta, tak upřímně tleskám. A tleskám i těm ostatním lidem, kteří dali také sami najevo, že jim není úplně jedno kde a jak žijí. Jen bych se možná v případě p. Korečka zastal trochu té České televize, ale to je zase na úplně jiné téma. S panem Korečkem jsem si podal krátce ruku teprve před pár dny a okamžitě jsem poznal, že je to opravdu umělec a bohém se vším všudy, tak jak se to o něm asi všeobecně ví. A přestože vím z vlastní zkušenosti, že někteří takoví lidé žijí mnohdy tak trochu na jiné "planetě", tak jak jeho vyjádření na kameru, tak i tato jeho reakce, mě ubezpečily, že i kdyby to tak v jeho případě náhodou bylo, tak by mi to v tomto případě, vůbec nevadilo a naopak člověk může být jen rád, že takový člověk zde mezi námi žije a rozhodně to není žádný hlupák, jak sám píše. Ostatně při pohledu na naší současnou náves si připadám, jako kdybych i já žil na úplně jiné planetě a zde už neměl co pohledávat a že ten hlupák jsem i já. A to neberu v potaz vůbec to, že já, na rozdíl od pana Korečka, nejsem schopen např. namalovat ani domeček, natož, nějaký obraz. Třeba takový, který by zobrazoval, jak tady nad námi všemi velice rychle zapadá slunce. Protože už jen při pohledu na tu naší, nyní tak "slavnou" náves, musí být snad každému soudnému člověku nad slunce jasné, že ono opravdu zapadá. A pokud opravdu proti tomu nezačneme něco rychle dělat, tak tu velice brzo budeme mít všude jen tmu. Já rozumím tomu, že někdo místní přišel s myšlenkou a požadavkem, co se týče bezpečnosti provozu na naší návsi, že se tam třeba necítí bezpečně. Tomu ještě snad tak nějak rozumím a pochopil bych to. Ale, to že se nenašel nikdo z těch všech politiků a úředníků, kteří tuto jeho myšlenku přijímali, schválili a kteří ji pak realizovali, že se nenašel ani jeden z nich, kdo by takovému člověku např. řekl: "Milý příteli, pokud máš problém řídit automobil v místě, kde během 1/4 hodiny projede ve špičce v průměru maximálně pět aut, tak by jsi měl raději vrátit papíry a začít chodit pěšky, uvažovat o kole, nebo autobusu, či vlaku. A to nejen pro tvé zdraví a bezpečí, ale i pro bezpečí nás všech". Tak toto je pro mě naprosto nepochopitelné a místo něčeho tak prostého a jednoduchého, vypukne naopak taková státní úřednická mašinérie, s tak absurdním výsledkem. Ale pokud je náš pan starosta, na rozdíl od toho starosty, o kterém zde píše koala, frajer, a je to opravdu takový čestný a charakterní chlap na svém místě, tak jak jsem to o něm shodou okolností nedávno, při jedné mé projížďce na kole, slyšel náhodou zase já, tak k nám do vsi určitě velmi brzo dorazí a řekne nám všem, třeba něco v tomto duchu: "Dámy a pánové, musím se vám všem tady omluvit, to co jsem zde provedli, to je opravdu šlendrián hodně hrubého zrna a máte moje slovo, že udělám vše proto, aby toto dopravní značení z tohoto kouzelného a malebného místa definitivně a navždy zmizelo. A to nejen z úcty k vám všem, kteří tu žijete, ale také i z úcty k těm lidem, které zde zmínil např. i pan Koreček, k těm, kteří zde vystavěli kdysi své první domy přímo na skále a začali tu z gruntu svůj nový život. A zároveň také z obrovské úcty k těm, kteří se tu narodili, žili a pak, povětšinou ještě hodně mladí, obětovali i pro náše generace, to nejcennější co člověk v životě má, svůj život. A my jsme jim právě nyní, po 100 letech, za to vše, co pro nás obětovali, jako projev našeho vděku a uznání, přimontovali přímo k jejich pomníku nějaké kovové tyče a plechové značky s nějakými žlutými kosočtverci. Věřte mi, že mě to mrzí a náprava bude rychlá a rázná". No tak uvidíme, jakého to tu vlastně máme starostu, zda takového o kterém zde psala koala, nebo naopak takového, o kterém jsem slyšel na vlastní uši, při projížďce na kole, někde u Práčova, zase naopak já. A jakého z těchto dvou pánů pro příště volit, to už pak bude snad jasné, každému z nás.