Prkotina o tom, jak mikroregion prezentuje své zničené území. Možná je to maličkost, kterou už lidé ve své unavenosti nevnímají, která se jim dostala pod kůži, zakořenila v myslích i v krajině, kde vytvořila vřed obludných rozměrů.
To je opravdu hodně děsivé. Zvláště když člověk na tom všem ještě vidí, jak tu všechnu hrůzu umocňuje ještě ke všemu ten do žluta zabarvený lán pole, ležící hned pod samotnou obcí. Jediné co je na tom všem snad pozitivní, že se najde mezi námi ještě alespoň jeden člověk, který tuto všechnu děsivou realitu ještě vnímá a který na ní dokonce i upozorní. Osobně si myslím, že krásné fotky nedošly, ty snad leží ještě někde zastrčené v šuplíku. Nám naopak asi došel veškerý smysl pro realitu, došla nám úcta a s ní i veškerá pokora. Jak se to říkalo za komunistů? "Nemáme, nevedem, ptejte se příští týden! Další!"? Myslím, že bez ohledu na dobu ve které žijeme už nyní, že tato univerzální hláška platí bohužel dodnes.
To je opravdu hodně děsivé.
To je opravdu hodně děsivé. Zvláště když člověk na tom všem ještě vidí, jak tu všechnu hrůzu umocňuje ještě ke všemu ten do žluta zabarvený lán pole, ležící hned pod samotnou obcí. Jediné co je na tom všem snad pozitivní, že se najde mezi námi ještě alespoň jeden člověk, který tuto všechnu děsivou realitu ještě vnímá a který na ní dokonce i upozorní. Osobně si myslím, že krásné fotky nedošly, ty snad leží ještě někde zastrčené v šuplíku. Nám naopak asi došel veškerý smysl pro realitu, došla nám úcta a s ní i veškerá pokora. Jak se to říkalo za komunistů? "Nemáme, nevedem, ptejte se příští týden! Další!"? Myslím, že bez ohledu na dobu ve které žijeme už nyní, že tato univerzální hláška platí bohužel dodnes.