Když se na svět díváme rozdílně, pak nemůže být v rovnováze

By Roman Zahrádka , 10 November 2013

Vážení čtenáři, dovolte mi, abych se ještě jednou vrátil k mému předchozímu postřehu "Když volíme ambiciózní jedince namísto našich služebníků, nemůžeme se divit vzrůstající anarchii", který jsem psal v reakci na to, jací lidé se v současnosti hlásí o místa v politice, a jaké negativní důsledky to má z mého pohledu na naši společnost. Nešlo si v této souvislosti nevšimnout kárajících až uštěpačných poznámek pisatele, jenž si říká "Troublemaker", na kterého zapůsobily moje řádky jako rudý hadr na býka.

Když se na svět díváme rozdílně, pak nemůže být v rovnováze
Postřehy
Pôvodní autor (cross-post)
Roman Zahrádka

Nelze jinak, než s tímto zamyšlením a s takovým názorem, opět souhlasit. A dovolím si k tomu dodat snad jen to, že např. člověk jako já, je po přečtení takového článku, rád i za to, že ho to i ubezpečí, že i on sám, snad ještě není, úplně tak "divný" a mimo "mísu", když má podobné, či shodné názory, o jakých píše pan Zahrádka a které nejsou v dnešní, opravdu dost povrchní, sebestředné a sobecké době, která je založená už jen hlavně na materiálních hodnotách, až tak úplně "in". A člověk je dále rád i za to, že si právě taková zamyšlení může přečíst i v takovémto místním "plátku" - myšleno tedy opravdu v dobrém slova smyslu. Protože číst si jen o tom, jak se vše krásně a nádherně daří (tedy hlavně na papíře), a že plán se zametáním listí jsme splnili na 125%, je sice moc hezké, ale vzhledem ke stavu, v jakém se naše společnost nachází, to nedává až takový smysl. Nehledě na to, že o tom, jsme se načetli kdysi dost a dost.

Na takových sluníčkových pindech byly založeny všechny utopie; všechny skončily špatně. Mimochodem, o první republice se třeba v britském soudobém tisku psalo to samé, co o té naší současné. Něco jako: "Není to tam tak hrozné, ale je tam velká korupce..."
Korupce je následek přerostlého státu. Když stát nebude utrácet za nesmysly, nebude důvod uplácet zakázky. Když si lidi budou moct v klidu žít svoje materialistické životy a nikdo po nich nebude chtět, aby sloužili, nebo se měnili, budou všichni spokojení