Když jsem viděl prořezávat nejstarší škrovádský strom, nevěřil jsem svým očím. Strom chráněný státem se prořezává těsně před květem. Rány tohoto velikána se ani neošetří po řezech motorovou pilou, která do nich zanese olej a zapříčiní hnilobu a brzký konec tohoto stromu. Přemyslovská lípa, typický strom českých návsí, musí ustoupit třešničkám, které živoří uprostřed návsi na pevném podkladu ze škrovádského pískovce. Lípa, která zanedlouho rozkvete, přiláká stovky včel a její omamná vůně, hlavně v podvečer, se bude linout celým Škrovádem.
Tak ona je otázka, co je dnes
Tak ona je otázka, co je dnes in. A zda si dnes ještě vůbec někdo všimne, že takový strom, je prořezáván těsně před květem, nebo dokonce i pokácen - v době chytrých mobilů, tabletů a všemožných aplikací a v době kdy už spousta lidí zjišťuje jaké zrovna je a jaké za chvíli bude počasí - ne obyčejným pohledem z okna či ze dveří, ale pohledem do mobilu. A to v kombinaci s tím, co jsme tu měli do roku 89 a co vše z toho, tu bohužel ještě neustále máme, je pak naprosto smrtící koktejl - kdy spousta lidí by si spíše všimla toho, že z té návsi zmizely např. ty ohyzdné nádoby na tříděný odpad (kdyby je tam odtud odvezli) a oni by díky tomu nevěděli kam zrovna vyhodit plastové láhve (nyní už dokonce i od piva a vína), než by si všimli toho, že se tam hned vedle pokáceli nějaké stromy. A nabízí se i otázka, zda si za tu naší apatii, za tu povrchnost a laxnost, nezasloužíme na té naší návsi, opravdu jen pohled na ty ohyzdné nádoby na tříděný odpad, než na pěkný kus krásné přírody, které si mnohdy nedovedeme ani vážit. Ale je fajn se i takto dozvědět, že existuje i někdo, kdo ten smrtící koktejl v sobě ještě nemá. Díky za to.