Městská policie to nemá lehké. Občané ji většinou svorně nesnáší, protože mu v jeho očích jen rozdávají parkovačky a zabývají se takovými „malichernostmi“, jakými jsou odchyt psů a koček, řízení dopravy, krocení opilců. Jedná se ale opravdu o podružnosti?
Napsáno hezky a idealisticky,
Napsáno hezky a idealisticky, je v tom cítit určitý stesk po starých dobrých časech první republiky. Ale nyní už otevřeme oči a přestaneme snít. Od časů první republiky se změnilo mnohé a dnešní dobu a vnímání policie nelze srovnávat s dobou a vnímáním policie/četnictva za první republiky. Četnické humoresky jsou pořád jen film a jakýsi pokus o zachycení tehdejší doby. Opomíjíte řadu důležitých věcí. Třeba to, že negativní vnímání policie začalo od nástupu komunismu v roce 1948. Ale i přesto měla policie úctu a respekt. Proč? Protože tehdy se s nikým nemazali jako dnes a hlavně měli na všechny občany stejný metr. Dnes je však občan a občan (víte dobře, na co tím narážím). Tohle je jedna z příčin toho, proč dnes nemá policie patřičný respekt - za minulého režimu neexistovalo, aby kriminalita jedněch byla tvrdě trestána a kriminalita jiných byla přehlížena! A věřte, že dnešní individualismus s tím nemá zhola nic společného! A že byli policisté loajální režimu? A co jim jiného zbývalo? Kdo nechtěl mít problémy a chtěl žít v klidu, tak musel. Tenkrát ale stačil průjezd jejich auta ulicí a všichni se měli na pozoru. A dnes? Dnes jsou všem jenom pro smích. Dnes akorát řeší ožralé bezdomovce, kteří za minulého režimu na ulicích ani nebyli, čímž měla policie ušetřenou práci. Tenkrát si málokdo dovolil nenosit u sebe občanku, natož aby porušil nějaké předpisy a špatně zaparkoval! Ona ta mince má dvě strany - není to jen nízkou úrovní policie, ale i obecně dnešní dobou, kdy nemá respekt a úctu nejen policie, ale v podstatě jakákoli autorita. Plno lidí si plete demokracii s anarchií. Vaše otázka: "Zkusme si na chvilku představit, že by strážníci v Chrudimi nebyli. Co by se změnilo?" Moc by se toho nezměnilo. Plno lidí by jako nyní postrádalo policii tam, kde je potřeba na prvním místě. Chodníky by byly stále plné cyklistů, kteří na nich nemají co dělat. Motajících se mezi chodci, matkami s kočárky a sotva se vyhýbajících větším skupinám chodců, čímž je samozřejmě ohrožují a pokud nejsou zdatní, tak hrozí srážka! A člověk nevidí žádného pochůzkáře široko daleko - ti přece někde chytají psi, kočky, krotí ožralé bezdomovce, kteří by ani existovat nemuseli, kdyby měl někdo vůli, a dopravu řídí neznámo kde. Navíc z jejich řad jich plno odchází, o čemž jste tady psal nedávno jeden článek - a to je další věc, která za 1. republiky neexistovala (všude byl strážců zákona dostatek) a která se opět projeví a bude na té ulici hodně znát. Člověk nemusí být zkrátka všeználek, ale měl by moc dobře vědět, o čem píše a hlavně si uvědomit, že od doby 1. republiky se změnilo až příliš moc věcí nato, aby se ta současná doba s ní dala jakkoli srovnávat...
"Protože tehdy se s nikým
"Protože tehdy se s nikým nemazali jako dnes a hlavně měli na všechny občany stejný metr."
Hlavně na vlastizrádce z akce "K", narušitele státních hranic a vůbec všechny ty, kdo nechtěli radostně budovat ruku v ruce se Sovětským svazem, viďte? Nevím, kdo z nás je více naivní.
ObcanChrudimi: to jsem
ObcanChrudimi: to jsem netušil, že se ze strachu dá jak mávnutím kouzelného proutku udělat rovnou taková ctnost, jakými jsou úcta a pokora, tak jak jste to nyní předvedl krásně Vy. Já si totiž do teď naivně myslel, že to byl tehdy jen obyčejný strach. Strach ze státní komunistické mašinérie, tak aby člověka v té době nesemlela úplně. A ona to byla přitom nakonec úcta a respekt k tehdejší státní bezpečnosti. Člověk se učí celý život. A jsem asi hloupý, že jsem nepochopil i to, na co jste tím Vaším "občan a občan", narážel. Jinak po prvních dvou Vašich větách, jsem se těšil na nějakou odbornou analýzu toho, proč jsme se po roce 89 nevrátili k osvědčenému systému o kterém zde psal ve svém postřehu J. Valenta. Ale přečetl jsem si opravdu hodně naivní a hodně idealistický pohled na to, jak to tu vypadalo před rokem 89. A jen malý dovětek k tomu co v postřehu píše J. Valenta. Systém četnictva a policie máme samozřejmě také hned za humny, na jih od nás, v Rakousku. A zvláštní zkušenosti vím, že tam funguje moc dobře.